Z malého webu k platformě pro tvůrce: Skutečný příběh za PhotoReady
Jednoduchost a efektivita. Jako člověk, který se pohybuje kolem focení a zároveň dělá manažera profesionálnímu fotografovi, přesně vím, jaká to dokáže být bolest – připravit funkční web, najít ty správné nástroje na odevzdávání zakázek a nezbláznit se z toho. Tak dlouho jsem hledal, zkoušel a kombinoval různé varianty, až jsem si to nakonec musel napsat sám.
Kdybych to měl uvést na pravou míru: nejsem profesionální fotograf. Jsem spíš nadšený hobby fotograf, focení mě nikdy neživilo a vlastní autorskou výstavu jsem neměl. Zato mám ale za sebou více než 20 let tvrdých zkušeností s vývojem a marketingem. A právě z pohledu vývojáře, který má rád čistá a funkční řešení, jsem se na trh nástrojů pro fotografy nemohl už dál jen tak dívat. Měl jsem obrovskou chuť se do toho pustit a udělat to lépe.
Jak se z malého pokusu stala lavina
Na začátku nebyl žádný velkolepý byznys plán. Začalo to úplně obyčejným, jednoduchým modulem. Potřeboval jsem jen nahrávat fotky. Pak jsem si řekl, že by bylo fajn je skládat do galerií. Následně jsem přidal osobnosti, abych mohl na fotkách tagovat, kdo tam vlastně je. A pak už to šlo ráz na ráz. Pod rukama mi začalo růst něco mnohem většího a komplexnějšího, než jsem původně vůbec čekal.
Došel jsem do bodu, kdy bylo potřeba to celé zastavit a znovu rozmyslet. Zanalyzovat architekturu, najít to správné technologické podhoubí a začít od znova, ale tentokrát pořádně. V listopadu 2025 jsem měl trochu volnější ruce, a tak jsem se do vývoje ponořil naplno. Zvolil jsem robustní framework Laravel, smazal původní kód a začal programovat od píky.
Zastavil jsem se až teď, v dubnu. Ten čas utekl neskutečně rychle. Během těch několika měsíců jsem celý systém na základě reálného testování (a zdaleka nejen na mých fotkách) dvakrát kompletně překopal.
Kódování na pozadí reálného světa
Aby to nevypadalo, že jsem celou zimu jen seděl u monitoru v bublině. Vývoj PhotoReady probíhal za plného provozu. V mezičase jsem stihl zorganizovat tři velké foto výstavy – dvě pro Martina Becka a jednu pro Honzu Křikavu. K tomu jsem zajistil produkci křtu knížky pro spolek Živel. A ve spolupráci s Martinem Beckem jsme pro Rádio Beat připravili a vydali kalendář na rok 2026.
Přesně v tomhle chaosu reálného fotobyznysu se systém kalil. Mezi produkcí výstav jsem po nocích vyvíjel, testoval v praxi, ladil chyby, migroval servery, zrychloval výdej fotografií, dotahoval bezpečnost do extrému a pak zase všechno od začátku. To nebyl vývoj od stolu, to byl vývoj přímo ze zákopů.
Z jednoho muže k týmu (a to teprve začínáme)
Nyní, na Velikonoce 2026, vypouštím do světa projekt, u kterého si jsem naprosto jistý jeho hodnotou. Věřím, že uvolní ruce nejen fotografům, ale naprosto všem vizuálním tvůrcům – ať už to jsou malíři, keramici nebo dobrodružní cestovatelé, třeba jako vagabundi na cestách, kteří potřebují prodávat svůj merch a příběhy, zatímco systém za ně spolehlivě odpracuje celý backoffice.
PhotoReady už dávno není "pet project" jednoho vývojáře. Aktuálně je to rostoucí projekt, na kterém se reálně podílejí čtyři lidé. Máme za sebou křest ohněm a před sebou obrovský kus cesty.
A tohle je teprve začátek. Zvu vás nyní do tohoto příběhu!
Děkuji všem, kdo mě v projektu podporují, kdo mi dávají inspiraci, nápady i podporu bez které by to nevzniklo. Díky: Heleně, Martinovi, Janě a hromadě dalších lidí se kterými jsem měl možnost se bavit nejen o fotkách a technologiích.